pátek 4. ledna 2013

Příchody a odchody...

Ano, včera slečna Múza konečně oznámila svůj příchod. A to hned dvakrát, vážení.
Musím se přiznat, že velkou inspiraci mi přinášejí filmy, seriály nebo hudba. Ale ještě víc dobře vypadající herci, u kterých si říkám: 'Jo, ten by mohl být hlavním mužským hrdinou!' Pak se moje fantazie rozjíždí naplno. Stejně jako včera. Našla jsem jednoho hereckého adepta, který se mi líbí a dokonale hodí jako postava do příběhu, ale to komické na tom je, že ještě nemám vymyšlenou ani hlavní dějovou linku, a nemám ponětí o čem příběh bude. Přesto mám pocit, že jsem tak nějak... blízko. Snad mě chápete, jako... když jste blízko dokončení nějakého příběhu. Něco takového.
Další věcí je, že bych něco strašně ráda napsala, ale na Dramionky zatím nemám náladu, verše jaksi nepřichází a abych zkusila napsat prolog k povídce, kam jsem již zmiňovaného herce dosadila? Z toho mám pro změnu strach. Vím, že každá povídka by se měla promýšlet delší dobu, ale já jsem zkrátka nedočkavá. Samozřejmě, když si příběh nepromyslím, pravděpodobnost, že ho dokončím je nulová, ale stejně... nutkání napsat alespoň pár slov, je těžké odolat. A když už napíšu těch pár slov, řeknu si, že je škoda nechat nedokončenou kapitolu a dopíšu ji. A takhle se to opakuje třeba na stránku padesát, a pak se zaseknu. Tady přichází následek toho, že jsem si příběh nepromyslela. A to mě dokáže tak parádně naštvat, že si musím dokázat, že na dokončení příběhu mám. Ale ne tím, že dopíšu již rozepsaný příběh, nýbrž tím, že začnu psát další. Opět špatně promyšlený. A tak to dopadne stejně, jako u toho prvního. Je to bludný kruh.
Ale teď to plánuju udělat jinak. Možná bude trvat trochu déle, než sem zveřejním první kapitolovku, ale zase je jistější, že to bude stát za to. :) Snad mě chápete,

Lucianne.

2 komentáře:

  1. Jo, chápu! A obdivuju tě, že dokážeš "čekat" na pořádný nápad. Já mám taky často náladu začít novou povídku, jakoukoli, jen aby to bylo nové... A jsi docela dobrá, že napíšeš 50 stránek, i když se pak zasekneš. Moje osudové číslo je 16. Napadne mě děj, řeknu si, že během story to dovymyslím, píši, píšu... a zaseknu se - přesně na stránce 16! :D U mě to tak funguje a nedělám to schválně, ale pak jsem moc ráda, když se k ní třeba po dvou-třech měsících vrátím. Je lepší někdy, než nikdy. ;) Takže hezky přemýšlej, zapoj fantazii a pozvi tu svou múzu :) Moc se na povídku těším!! :) *i když nemá nejmenší ponětí o tom, co tahle geniální hlava blogu zase vymyslí :D :D *

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, jávím, říkala jsem, že se sem nepodívám,a le znáš mě, nikdy enodolám, takže... jsem tu a máš to tu hezký :D

    OdpovědětVymazat

Pokud se vám příběhy nelíbí, tak žádám konstruktivní kritiku, a ne vulgární komentáře, které bez prodlení mažu.